Svratka

        Proč se vlastně Svratce říká Svratka? Odkud to pojmenování vzešlo? Verzí je několik. Původně snad zněla „Zvratka“, že zvracovala svůj směr. A časem se Z změnilo na S. Jiní ho pokládají za odvozeninu slovanského „vort“, tzn. vrátit, čili vracející se voda. Z roku 1876 existuje doklad o Svratcavě, později zvané Švarcavě, což vzniklo počeštěním německého Schwarzau, tedy skutečně černá. Říkalo se jí tak i za první republiky. Schwarzau souvisí s germánským „Swarta“, posouváním vzniklo „Schwarza“ opět ve smysli černá, tmavá řeka. Pozor, následuje funny fact: Tato černá řeka se přes Moravu a Dunaj vlévá do Černého moře (konec funny factu).

        Pramení pod Žákovskou horou. Krajina je vůbec na prameny bohatá. Pod Žďárem nad Sázavou se nachází pramen Oslavy, nad Žďárem pak prameny Doubravy, Chrudimky a Sázavy. Ta pramení asi pět a půl kilometru od pramene Svratky. Víc toků v kraji má jména podle větších osad ležících u jejich pramenů – Sázava, Svitava… Řeka v historii měnila svůj tok a stávala se předmětem pozemkových sporů – takhle se dozvídáme o historii vesnic, protože tyhle spory a podobné události se zapisovaly. Zajímavé je osídlování ve 13. století – osadníci si přinášeli pro nově založené osady i jména mateřské dědiny (např. Hodonín, Medlov).

        Docela věřím popisu řeky, jak jej podal Jakub Zdeněk Škrabal (kastelán Pernštejna): Hned po narození řeka zatoužila po slunci a vydala se mu vstříc na východ … Začala se zakopávat do údolí, aby se chránila před západními větry … Když nabrala sil, stočila se přímo na jih, kde začala krajinu drtit a odhazovat stranou … Zvítězila a dostala se až do míst pod Brnem, kde si užívá tepla, „líně se v zákrutech potuluje krajinou“.

        Historie celého kraje až po Brno v sobě skýtá hamry a odlesňování krajiny, vznik a tradici sklářství, těžbu a zpracování rud, hrnčířství, ale i pilníkářství nebo zpracování lnu. Z místní výroby sítí (do vlasů, na chytání ryb, ptáků atd.), tzv. necování, se vytvořila tradice a přivýdělek pro místní. A vedlo to až k vynálezu síťovky Vavřína Krčila v nedalekém Žďáře.

        Mluvíme tu o historické cestě z jihu na sever, která byla chráněna mnoha hrady (část kraje je významně spjata s Pernštejny), a která byla využívána i táhnoucími vojsky, která s místními neměla mnohdy moc slitování a některé vesnice byly vypáleny i několikrát za sebou. V moderní historii se tu ukrývali partyzáni a zběhové z armád. Dřív se tu ukrývali i evangelíci stíhaní po Bílé Hoře, takže není zvláštností, že vesnice mají dva kostely. Ikonickým zvířetem je zubr, kterých bylo v kraji hodně. Ve znaku ho mají v Koroužné, Prosetíně, Strachujově, Ujčově, Velkých Janovicích, Ždánicích a jinde. Část území kolem Štěpánova se i zve „Zubří zemí“.

        Na řece bylo postaveno několik přehrad. A nakonec do jedné Svratka i ústí (Novomlýnské nádrže). Mají různé účely, ale dohromady zabraňují vzniku povodní. V Turistickém průvodci z roku 1969 se píše, že celým tokem Svratky proběhne povodeň za 30 hodin. A na dolním toku byli dřív na povodně zvyklí, protože přicházely v průměru dvakrát do roka.

        Zakončím citací, že „budeme sledovati běh naší vody a prohlédneme si cestou všecky znamenitosti, které zde se nalézají.“ – myslím, že vše podstatné už bylo řečeno. Takže vložte chleba mezi řízky a s chutí do čtení zápisků kteréhokoliv dne.

 

Den první – pramen-Cikháj-Herálec-Svratka-Křižánky-Milovy

Den druhý – Krásné-Spělkov-Borovnice-Jimramov-Srachujov-Unčín-Dalečín

Den třetí – vodní nádrž Vír-Vír-Koroužné-Švařec-Štěpánov nad Svratkou-Ujčov-Dolní Čepí-Nedvědice

Den čtvrtý – Černvír-Doubravník-Borač-Štěpánovice-Tišnov

Den pátý – Březina-Veverská Bítýška-Brněnská přehrada-Kníničky

Den šestý – Brno (Bystrc-Komín-Jundrov-Pisárky-Štýřice-Horní Heršpice-Dolní Heršpice)-Rajhradice

Den sedmý – Vojkovice-Židlochovice-Nosislav-Velké Němčice-Uherčice-ústí do Nových Mlýnů

 

Záznam trasy: